Rozhovor přečten 956x (od 9.3.2017)

Libor Machata (ALBAND, ex-KERN): Muzika je jakési perpetuum mobile



Libor Machata přezdívaný Tygr, nepřehlédnutelná osobnost české hudební scény. Dlouholetý baskytarista skupiny Kern, výtvarník, skladatel hudby, autor článků, recenzí, komiksů, ilustrátor knih, zkrátka člověk se spoustou dalších aktivit. Do Kernu nastoupil už v roce 1981, ale v roce 2007 ho společně se zpěvákem Jaroslavem Albertem Kronkem opustil. Ještě v témže roce se oba objevují v nově vzniklé akustické formaci ALBAND, kde působí společně dodnes.



Nedávno jsem vytáhnul ze skříně jednu kazetu. Je na ní skladba "Sprinter" brněnského Kernu, kterou jsem si nahrál z tehdejšího Větrníku snad někdy v roce 1988. V souvislosti s ní mě napadá, jaký byl Libor Machata tehdy a jakým je dnes?
Přirovnání vždycky trochu kulhá za skutečností, ale stručně by se dalo říct, že z někdejšího sprintera je dnes chodec v důchodu... ale nevěřte tomu. Fyzicky možná ano, ale jinak to jsou mimikry. Někde uvnitř mě je valící se "nepokoj", takový pořád trochu "splašenej běžec", nepoučitelně se snažící plnit si své dlouhodobé sny a cíle. Stále v tom životním cvalu lavíruji mezi muzikou, textařinou, grafikou, tvorbou pro děti, ilustracemi knížek a v poslední době i animacemi a přestože možná objevuji objevené, to nalézání mě uspokojuje. V jedné písni se zpívá, že i cesta je cíl, a já myslím, že to je ono výstižné pojítko Machaty tehdy a dnes.


Z Kernu jste odešli společně s Albertem Kronkem v roce 2007. Důvodem bylo, jak jste již zmínil před časem v jiných rozhovorech, to, že se kapela spíše vracela ke své staré tvorbě, než aby se vyvíjela někam dál. Kern ovšem vydal v minulém roce novou desku. Slyšel jste ji? Pokud ano, jaký na ni máte názor?
Na první otázku je odpověď "ano, slyšel". Před druhou odpovědí musím na sebe prozradit, že v devadesátých letech, ač se mi to nezdálo od "praktikujícího muzikanta" úplně čisté, jsem psával pro časopis Hitbox recenze (vždyť, kdo jiný než muzikant může vědět, že i "špatná" deska někdy dá minimálně stejnou práci jako ta dobrá). Tehdy jsem si na tento subjektivitou ovlivnitelný názor stanovil pravidla. Recenzent by měl slyšet desku třikrát. Pro první pocit z alba, podruhé pro komplexnější rozebrání i textové složky a potřetí celkovou kompozici, proniknutí k jádru zvuku, schopností jednotlivých muzikantů, rozmanitost písní... V tomto hledu nemám čisté svědomí. CD Kern "Hrnu to k tobě" jsem slyšel jen jednou a musím přiznat, že má pozornost se čtvercem času upadala. Možná jsem už jinde. Možná tomu už nerozumím. Ale přestože se domnívám, že se z osmdesátek skutečně nevymanili, jsem za ně opravdu rád, že se jim po téměř deseti letech podařilo album vydat a jsem přesvědčený, že ke všem věrným příznivcům si jejich (i ty dvě naše staré) pecky cestu najdou.


Zdá se, že vás hraní v Albandu naplňuje a baví. Ovšem loňský rok jste jeli šňůru Souboj Rebelů, kde jste se představili pod názvem The Past opět s Kronkem v rockové sestavě a zahráli po delší době hezky za sebou největší Kerňácké hity. Jaké jsou vaše pocity z tohoto turné? Neláká vás po ohlasech těch lidí opět s touhle sestavou vyjet po rockových koncertech nebo to vnímáte spíš jako definitivní tečku za tím, co jste v minulosti s kapelou dělali a dál se budete věnovat už jen vašim aktivitám s Albandem?
Takže postupně. I když to nezní jako otázka, rád odpovím: "Hraní v Albandu mě baví." Teď k Souboji Rebelů. To byla zajímavá myšlenka (frontmeni, kteří opustili svou kapelu a zavzpomínají na své počátky) a hozená rukavice (zvládneme tu metlu ještě jako za mlada?). Už při zkoušení těch starejch "hitůvek" nám bylo jasné, že to, co lezlo ze starých aranžmá, byl tak trochu chaos. Mírně jsme to zjednodušili, zpřesnili a opět jsme byli v zajetí toho démonického ratata... Ohlasy lidí byly opravdu úžasné a plné haly tak inspirující, že vydat se touto cestou vypadalo jako logické vyústění. Opravdu jsme si s touto myšlenkou nostalgicky pohrávali, než přišel Albert s pregnantním okomentováním situace: "Přece nebudeme dělat revival sami sobě!" Takže přestože muzika nás naučila nikdy neříkat nikdy, tohle vypadá na definitivní tečku (leda, že by Alband v budoucnu přitvrdil - všechno je možné).


Už minulý rok se něco nakouslo ohledně nové desky Albandu, jak to s ní vypadá? Myslíte, že by mohla letos vyjít?
Ono už se to nakusuje několik roků. Tento rok to však vypadá velmi nadějně. Albert se vymanil ze zdravotních problémů a je opět plný elánu, začali jsme dělat nové věci a už jednáme se studiem. Myslím, že by tento rok mohlo album spatřit světlo světa.


U všech slavných a dnes již legendárních kapel, Kern nevyjímaje, je pravidlem, že jisté skladby z dob největší slávy skupin v lidech tak nějak zakoření a dožadují se jich na každém koncertě. Muzikant se chce ale vyvíjet dál, chce dělat věci jinak než před dvaceti lety. To je příklad i vašeho alba "Totální tunel" z roku 1994, na které jak vidno s Albertem nedáte dopustit, ale u fanoušků už takové obliby nezískalo. Čím myslíte, že to bylo způsobeno?
Pravdou je, že je to až prokletí, když skládáte písničky, které se vám zdají lepší než všechny vaše hity a lidi stejně chtějí ten starý známý song. Já je chápu. Když přijedou Rolling Stones, chci od nich slyšet "Satisfaction", "Paint It", "Black", "Angie" nebo "Wild Horses". Bez těch starejch hitů je to (i pro mě) "špatnej" koncert. Nedivím se tudíž tomu, že spokojenost lidí na koncertu vyžaduje staré hity. Chtějí-li je, dejme jim je bez okolků. Proto leckteří ve své tvorbě vykrádají sami sebe a za nový hit lezou posluchačům do zadku odvozeninami těch starých. Ale nebuďme příliš kritičtí. Muziku člověk sice dělá především pro své uspokojení, ale bez posluchačů nás to přestává bavit. Řekněme, že to je jen opakující se harmonicko-melodický vzorec, který muzikanta nutí setrvávat celý život na stejné hudební platformě, nikam se vývojově neposunovat, nehledat nový, neotřelý sound, netradiční melodii... Vím, že dobrý obchodník takhle nesmí přemýšlet, ale my obchodníci nebyli. Šli jsme po cestě hledačů. To byla prapříčina vzniku a vydání "Totálního tunelu", který považuji za naše nejupřímnější a nadčasově nejobjevnější album. A to taky bylo jeho nevýhodou, protože bylo směrováno do našich nových dimenzí, ale mimo rámec vkusu našich vyhraněných posluchačů.


Ono vůbec musí být pro muzikanta těžké, jak se stalo mnoha kapelám počátkem devadesátých let, které dříve vyprodávaly haly, že najednou těch lidí na koncertech začalo výrazně ubývat. Pamatuju koncert Kernu na Severní Moravě někdy rok před revolucí, na který jsem se nedostal. Bylo vyprodáno hodně rychle. Celého Kernu si vážím mimo jiné proto, že to nikdy v pozdějších dobách "nezabalil", vždycky jste se snažili hrát, i když na první tři příčky ve Slavíku jste se už nevrátili. Kdy vlastně podle vás bylo Kernu nejhůř a kde a z čeho jste čerpali sílu jít dál?
S nadsázkou lze říct, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Chci tím říct, že jsme si rozumově dokázali vysvětlit, že bigbítu v devadesátých letech došel dech, ale my pořád věřili, že Kern bude zase součástí toho nadechnutí. Navíc já jsem přesvědčen, že sílu člověku dělat muziku, i když se "nedaří", dodává sama muzika. Pro mě je to svým způsobem jakési perpetuum mobile, které je napájeno touhou tvořit. Kdo ji nemá, těžko pochopí, o čem mluvím. Pravdou je, že ne vždy to může udržet muzikanty pohromadě. V takových případech to je zásluha magie kapelového ducha, který nám byl v oněch horších dobách naštěstí příznivě nakloněn. Jinak si to neumím vysvětlit.


Vídáte se ještě někdy se svým bývalým manažerem Lubomírem Brunclíkem a kde mu je vlastně dnes konec?
Já měl vždycky s Lubošem velmi dobrý vztah. Vlastně se domnívám, že ani s klukama z Kernu nemám žádný problém. O Lubovi však můžu s klidným svědomím říct, že žije a je v pohodě. Máme totiž na Vysočině kousek od sebe chalupu, takže se občas vzájemně navštívíme.


Jedna z vašich mnoha aktivit je psaní textů. Ten z vaší tvorby, který mě nejvíc oslovil, je balada "Půlnoční lady". Vzpomenete si ještě, jak jste ten text tvořil a co vám bylo pro něho inspirací?
Na tohle si vzpomínám velmi dobře. A úzce to souvisí s předešlou otázkou. Tu skladbu si u mě objednal Luboš. Před nahráváním alba "Lovci žen" mi vyprávěl příběh o dívce, která začínala jako tanečnice u tyče, pak striptýz a skončila sebevraždou. Jestli byl ten příběh jeho nebo někoho jiného, nevím. Luboš byl v tomto ohledu jak tajemný hrad v Karpatech. Uprostřed natáčení odjeli kluci na víkend všichni domů. Já osiřel v pronajaté garsonce s klávesami na kuchyňské lince. Moc jsem toho nenaspal, ale zadařilo se. V pondělí jsme z kláves vysáli mé aranžérské snahy a Albert to po krátkém zkoušení vystřihl z mého doškrtaného textu na první dobrou (prostě profík).


Další hodně povedená věc je opět balada, kterou hráváte s Albandem v poněkud zrychlené verzi "Absolutní sólo". Neskutečná věc. Jaký máte vztah k této skladbě?
Tu skladbu jsem měl rád, už když jsme to hráli jako rockovej ploužák. Když jsme rozjížděli Alband, museli jsme se všichni popasovat se změnou nástrojů. Elektrické kytary jsme vyměnili za akustické, já pražcovou placatici za boubelatou bezpražcovou pětivlasou panenku, bubeník sadu za bonga a cajon, ale největší problém, ale i inspirací, bylo naučit se s tímhle novým materiálem komponovat. Říkali jsme si, že v rámci rozjezdu Albandu si vypůjčíme pár našich Kerňáckých pecek a zaranžujeme je akusticky. Absolutní sólo byl náš prubířský kámen. Jako bychom si řekli, že když ke spokojenosti zvládneme tenhle muzikantskej kotrmelec, půjde to všechno jak na drátkách. A tak nějak (i když ne tak jednoduše) to opravdu fungovalo.


Co chystáte nového ve vašich mimohudebních aktivitách? Například loni jste v jednom z rozhovorů prozradil, že chystáte nějaký seriál pro Brněnskou televizi. Vyvíjí se to nějak?
Všechno se vyvíjí, ale jde to pomalu. Pravdou je, že většina mých, jak říkáš, mimohudebních aktivit, je spojená s muzikou. Graficky připravuji přebaly na CD (z těch známějších např. pro Chantal Poullain, trojCD pro sourozence Ulrychovy, Fleret nebo Pozdní sběr). Před nedávnem jsem pro kapelu Pozdní sběr dokončil zpěvník, teď společně se zpěvákem z Janáčkovy opery Martinem Novotným připravujeme Divadelní slovníček. Kromě toho připravuji pro děti měsíčník Míša a pro dospělé maluji specifické hudebně-astrální mandaly. Navíc mě asi před osmi lety oslovil Honza Žanek Hlaváček, který je známý propagátor brněnského hantecu. Slovo dalo slovo a já se stal jeho dvorním grafikem a ilustrátorem. Spolu jsme v hantecu vyprodukovali asi sedm knížek, čtyři kalendáře, leporelo, dvě CD a dokonce jsme spolu připravili školu hantecu, což je pořad povídání a písniček pro dvě huby, dvě kytárky a přidružené nástroje, např. valcha nebo kazoo. To byl důvod, proč nás oslovila brněnská televize, abychom pro ni připravili jakousi variantu našich vystoupení. Momentálně je to oboustranně na mrtvém bodě. Televize má nějaké problémy a na animace (na které se ptáš), které jsme jí přislíbili, zase nemáme čas my, protože právě připravujeme další knížku (50 odstínů hantecu). Nicméně je-li chvilka, snažím se nějakej animák udělat, abychom nebyli zaskočeni, až přijde náš čas.


Děkuji za váš čas a odpovědi. Zkuste říci na závěr, co bude vaší prioritou v roce 2017? Bude to rodina, hudba, práce nebo něco úplně jiného?
Podle výčtu mých činností z předešlých odpovědí vás asi nepřekvapí, že když si ke grafice a muzice připočtete rodinu rozšiřující se o děti našich dětí a mé víkendové pracovní nasazení na chalupě, tak prioritou v tomto roce bude stíhat vše tak, aby to nebylo na úkor někoho nebo něčeho dalšího.

foto: Pavel Kunčík
Magua


» Libor Machata (ALBAND, ex-KERN): Muzika je jakési perpetuum mobile (9.3.2017)
» Jaroslav Albert Kronek (ALBAND, ex-KERN) (5.11.2010)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | Libor Machata (ALBAND, ex-KERN): Muzika je jakési perpetuum mobile | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist