Článek přečten 2566x (od 1.9.2015)

Podivný článek o podivné době

Co se to děje? Arakain bez Brichty, vyhazov Henycha z Törru, Kern bez Kronka, nyní aktuální kolize v kapele Citron… Často mě napadají divné věci. Většinou v noci. K ránu je většinou zase zapomínám.

Taky to vidím jako dnes. Konec osmdesátých let, skandující dav proráží skleněnou výplň dveří kulturního domu, což bylo u nás na ostravsku celkem tradicí. Arakain hraje poprvé v našem městě, vyprodáno bylo dlouho dopředu. Všichni se valí do sálu, dvě pořadatelky v letech místo kontroly lístků jen bezradně kroutí hlavami. Někteří lezou okny a ohlušující řev fanoušků upozorňuje na blížící se peklo. Na setmělém pódiu začnou bicí nejprve onen monotónní rytmus, kterým Arakain tehdy zahajoval svoje koncerty, pak bliknou světla a za tónů úvodní "Thrash The Trash" během následujících 90 minut se přežene tajfun, na který jsme tehdy hleděli s otevřenou tlamou. Litry potu, dusno, rachot, pařící kotel a něco, čemu jsme věřili. To jsme ještě ani nevěděli, že někdy budeme mít doma onen debut s šesti prsty. Tohle je metal.

Když takhle popíjím pivo ve stínu nejmenovaného areálu, na pódiu stojí legenda Arakain, Lucie Bílá zpívá „Ztráty a nálezy“, říkám si fajn. Výborně odehráno, Bílá je možná nejlepší tuzemskou zpěvačkou, jenomže co s tím? Ta s léty hodně ohraná kazeta z pořadu Větrník, odkud jsem si poprvé nahrál tuhle skladbu, je pořád ještě ve skříni. Koukám se na ty lidi kolem, hrdě stojí, pijí pivo, drží své protějšky, někteří s dětmi na ramenou, kterým někdy po setmění blikají pod pódiem na hlavě i umělé, červené rohy. Druhý den se pak konzumenti hrdě plácají po ramenou a píší si na Facebooku: „Ty vole, byl jsem na Arakainu“, „Byl jsem na Kabátech“, „Ten kytarista nic moc“, „Minule to bylo lepší“, „Pivo se nedalo pít“…

Něco se změnilo. Změnila se doba, změnili jsme se my. Tenkrát nám v podstatě nemohli nic vzít, všichni jsme měli tak nějak „stejně“, všichni jsme, dá se říct, táhli za společný provaz a byli jsme vděčni i za to málo. Jenže začaly přicházet nové možnosti a s nimi i nové problémy, které jsme si málokdo v té počáteční „svobodné“ euforii byli schopni připustit. Teď už nevíme, z které strany přijde úder, teď už nemáme společného nepřítele, teď už bojujem sami prosti sobě. Často jen z nějakých malých problémů se z naší vlastní nenažranosti nafukují velké bubliny.

Ze stahování muziky z netu se stává pomalu sport, denně přibývají nové kapely, nové desky a všechno už tu stokrát bylo a všechno zní stejně. O kapele z Horní Lhoty s jednou demokazetou o třech mizerných písních se může rázem dozvědět celý svět. A my plníme své hardisky dalšími a dalšími alby, do smrti to nestihneme podrobně poslechnout všecko a když se nám to nelíbí, jednoduše to odstraníme a vysypeme z koše pryč. Třeba mít jen na věc trochu více času.

Někdy mám chuť zase se vzbudit v neděli v pět ráno, sednout do mrznoucího vlaku a jet do nejbližšího města, kde si na burze koupím jednu, dvě desky nebo kazety, pokecám co je nového, co se chystá a k poledni po cestě zpátky budu ty desky hřát v dlaních, snad aby nenastydly a budu moct zažít s nimi svůj příběh. Nedávno jsem o tom rozmlouval sotva plnoletému kolegovi v baru a ten si klepal na čelo. „Jen si klepej“, říkal jsem si v duchu, „klepej a bude ti otevřeno. Narodil ses v divné době a já ti ji vůbec nezávidím“.

Nežli tisíce dat v kompu, raději budu ty desky hlídat ve skříni a třeba jich může být jen pár. Ale s nimi jsem prožil kus života a s nimi jednou i odejdu.

A co má tedy tato má polemika společného například s aktuálním děním v kapele Citron? V podstatě ani nevím. Snad jen to, že tihle muzikanti to spolu táhli, dá se říci, tři desítky let, spolu vyprodávali haly, nezlomila je buzerace za komančů, společně zvedli kapelu, když byla docela na dně a nyní, kdy nám toho času zas možná tolik nezbývá a už prakticky o tolik nejde, se objevují třenice. Jsou za nimi jistá vyhoření? A nebo prachy? Těžko soudit. Ten Radegast na úpatí Pusteven pořád ještě stojí. Když oné soše sáhnete na sponu u opasku, splní se vám přání. V sobotu tam půjdu a vím, co si budu přát. Abych mohl svým dětem ukázat ten starý, obehraný vinyl a říct: „Tohle byla parta muzikantů z našeho kraje, kterou nikdy nic nezlomilo“.

No jo. Asi zapomínám, že jsme jenom lidi. Tak odbočím zase trochu jinam. Namakané kapely hrají v poloprázdných klubech turné v podstatě samy pro sebe, fyzické nosiče už ani nevydávají, stejně si je pak nikdo nekoupí a zahraniční kapely hrají u nás několikrát do měsíce. Vzpomenete si někdo na Kreator, Death a Dragon rok po revoluci v natřískané vítkovické hale? Za 80 korun?

Jak zpívá punková Zeměžluč, z jednoho extrému jsme se přesunuli do extrému druhého. Všichni máme údajně stejné šance, všichni můžeme dosáhnout vytoužených cílů. Takto nám to na těch náměstích kdysi vštěpovali do hlav. Jen zapomněli přidat jednu drobnost. Ti silnější, bohatší a otrlejší nás vždycky předběhnou. Napadá mě jediné. A co bude s námi?

Tady bych tedy onen podivný článek o podivné době raději ukončil. Stejně bych na něj do rána zapomněl.


Magua

PŘIDAT KOMENTÁŘ

foto
steblohaf
To b.wolf : Buď vítán
2015-11-28 12:26:05

foto
b.wolf
Na tento web jsem narazil při hledání jedné rockové smečky a velice mě zaujal, stejně jako tato rocková pamětihodnost. Zažil jsem to téměř totožně, ještě pár let po tzv. "plyšáku" to šlo, dnes je to více než tristní, bohužel.
2015-11-28 10:24:17

foto
Magua
Pepa: Jak pravil Spejbl z Éček v jednom dávném rozhovoru: "Důležité je mastit to furt pryč". Ještě bych přidal volume doprava nadoraz a pak je ten svět hned aspoň naoko jinačí.
2015-09-05 22:48:39

foto
Rock´N´Roll Hell
Tady není co dodat. Žijeme v divný době a pro ty, pro který je ta doba normální, jsme divní my.
2015-09-04 04:15:37

foto
Magua
Fidarka: Též díky
2015-09-03 19:53:33

foto
fidarka
Čau Víťo , skvěle napsaný článek , kde si ček uvědomí hafo věci, který prožil , který by neměnil a za který je vděčný, že mohl být jeho součástí , aj já mám doma schovaný v krabici kazety, ve stylu ticho nahrávám, prostě jej nevyhodím je to kus mojeho života , vím někdo možná nepochopí.
Všichni co do diskuze napsali, vědí o čem je řeč a cítím to tak, aj já, Někdy mě je s té divné doby , až smutno , ale pořád jsou ještě lidičky, kteří vědí co chcou a milují muziku a najdou si čas v té uspěchané době a zajdou se pobavit
Mějte se všichni fajn
2015-09-03 06:45:13

foto
Magua
Chlapi, moc díky..
2015-09-02 22:09:55

foto
miloSH
Napsal jsi to výstižně. Je to skutečně jaksi "podivná doba".
Když se pozastavím jen nad hudbou, je mi z toho tak trochu do pláče a na blití současně.
Dříve fanoušci s kapelou skutečně táhli za jeden provaz a hudbou se žilo. Jak já byl neskutečně nasranej, když jsme vyjeli vlakem a autobusem v 86 na koncert ´visáčů´, a když jsme asi po 6 hodinách cestování dorazili na místo, všude plno fízlů a koncert zrušenej.
Počátkem ´devadesátek´ se to neskutečně rozjelo a jak píšeš, za nevelký peníz se dalo zajít na skvělé kapely, nebo festy. Na akce chodili skuteční fanoušci hudby.(Kámoš vždy říká, "kdo si pamatuje ten rachot v devadesátkách, tak si je pořádně neprožil".)
Dnes jezdím na akce autem (abstinent z nutnosti) a když se někoho ze známých zeptám, jestli nechtějí jet taky, měsíc před akcí bych mohl mít kvůli zájmu i autobus. Jak se však akce blíží, postupně zájemců ubývá a v den odjezdu se mi v telefonu ozývá: "stará mě nepustí", "v televizi dávaj fotbal", "mě se nikam nějak nechce, půjdu do hospody" atd. Pak se ale ptají jaké to bylo.
Tak většinou vyrážím se ´starýma pákama´, který mají ten rock ´n´ roll pod kůží snad od narození.
Co dnes na koncertech bohužel dost vídám, jsou lidičky, kteří přišli jen proto, aby se potom před známými a v práci mohli pochlubit, že tam byli. Na lupeny mají prachy, většinou to ani nejsou fanoušci kapely a brblají, že to stálo za prd. Do města přijede kapela "XY" a kdo se tam neukáže, není "in". Na známější "hvězdu" se dostaví i vedení města s příbuzenstvem, aby se zůčastnili a v polovině koncertu odešli, "páč je nějakej hard rock nebere". To jsou vlastní zkušenosti, bohužel.
Máš Víťo recht, je to jaksi podivné.
2015-09-02 13:14:58

foto
steblohaf
Jo,Víťo máš pravdu.Mě dokonce přijde,že metal a hard rock jako takový byl vlastně záležitostí té doby,člověk ho musel asi prožít,aby mu pořádně porozuměl.Dneska je to pro fanoušky především tvrdá,extremní hudba.Pro nás mnohé to byl především život.Ono se to špatně vysvětluje,co tím chci říct asi .I ti muzikanti jmenovaných velkých kapel tou muzikou v té době žili,nebyl to pro ně především byznys.Já tyhle návraty Ládi Křížka pro Křížka,Lucie Bílé pro Bílou nemusím.Komerčně jsou to asi výborné tahy,ale myslím,že skalní fanoušky tolik netěší potkávat na koncertech Arakainu podivné lidičky,kteří přišli na paní Lucku a usměrňují metalové publikum k chování,jaké znají z koncertů Bílé s Maláskem..Ano divná to doba Dík za článek chlape.
2015-09-02 09:00:18

foto
ima.promotion
Moc pěkný článek, který opravdu vede k zamyšlení!
2015-09-02 08:52:19

piha Moc pěkný článek, bohužel je to pravda, doba přinesla hodně změn, ale možná bude i hůř
2015-09-02 07:58:54

foto
ROSCHAL
Krásně napsaný.....Cítím to bohužel úplně stejně.
2015-09-01 22:25:02

Článek | Podivný článek o podivné době | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist