Recenze přečtena 257x (od 14.3.2017)

PLEASUREAGONY - Pleasureagony (2017)

cover Čím jsme starší, tím jsou naše přísahy z dětství šedivější. Kdo mohl čekat, že věčnost přijde tak brzy. Nevěrni svým zásadám vidíme jen to, co chceme a co nás nepálí, to neřešíme. Už obal bezejmenného debutového alba německých PLEASUREAGONY prostě nevěstí nic dobrého, a když otevřu booklet, tak mi to přijde, jako kdyby tihle neromantici chtěli otevřít oči všem, jejichž zrak tak nějak otupěl. Černobílé fotografie mají nemocnou atmosféru zapomenutého. Opuštěná, rozpadající se továrna, chátrající domy, jež mají na střechách více trávy než louky před senosečí, zavřená silnice s rezivějící závorou, neudržovaný les, který již ani s džunglí nemá nic společného, zapomenutý důlní bagr, či pneumatiky ledabyle ležící kolem cest. Dost smutný pohled na nás samotné a červené písmo textů působí, jako kdybychom měli ronit krev při jejich čtení. Hodně emotivní grafická záležitost a radši se nedívejte, co nachází se pod samotným diskem. No a jak emotivně tváří se vizuální stránka, tak o podobnou podobu se snaží kapela i po stránce hudební. Jenže tyhle emoce nebudou asi všem po chuti, stejně tak jako otevírat oči u něčeho, co vidět nechcete, na tož abyste něco řešili. Dalo mi vcelku pod nohy prokousat se prvními dvěmi skladbami „Aged To Perfection“ a „Face To Mask“. Rockové riffy s thrash metalovou tvrdostí opravdu zaskočí a jejich pomalost doslova děsí. Přiškrcený zpěv spíše naléhavě deklamuje, než doopravdy zpívá a rozhodnout se, jestli to vypnout, nebo začít brečet, bude pro mnohé usměvavé slepce asi volba jasná. Ono celý album zní jako post-hardcore varování před netečností, na který spousta lidí nebude chtít reagovat, stejně jako malé děti, když jsou varováni u splavu před silným proudem vody. Že mají PLEASUREAGONY hodně blízko k hardcoru nastiňuje „Nerves Like Strings“, která houpe i má tendence hlukem zabíjet. Nemůžu říci, že by se mně ty první dvě skladby nelíbily, ale tahle je jedním z vrcholů alba. I když ono jak se to vezme, protože kapela se snaží vyhýbat stereotypním konvencím. Ovšem oni se nepokoušejí šokovat, jenom využívají všech vhodných ingrediencí k vytvoření té tesklivé atmosféry, takže v „Clash With Truth And Lies“ se potkává drsnost alternativního rocku s doom metalovou neelegancí a refrény jsou kolektivní hardcore sborové vyřvávání. Navíc v téhle záležitosti zazní snad nejnádhernější kytarová sóla ze všech těch, co jich na albu je, a že jich není zrovna málo. Ale PLEASUREAGONY nejsou pouze o intenzivní pomalosti a ze zadoomané hardcoreoviny „(The Living) Envy The Dead“ se stává ve finále thrash mazec jako za starejch dobrejch osmdesátejch let. „Prelude“ je kratičká akustická balada, na kterou byste neulovili ženskou, ani kdyby byla hluchá a slepá, protože z tohohle smutek teče po nohách. Dalším skvostem alba bych označil skladbu „Desaster“, coby střednětempou melodickou thrashcore nechutnost, kde si zpěvák skutečně i zařve. Už jsem si myslel, jak těm klukům německým začínám rozumět a jak se dostávám do jejich debutového alba, ale u „Never-ending“ se mění zpěv z přiškrcené polohy do čistého melodického zpěvu, kterej jde hodně mimo mě. Ona ta relativní falešnost zní v alternativně thrashových rifech docela zajímavě a ta zvláštnost má určitě v tvorbě PLEASUREAGONY své opodstatnění, ale tady to je už vcelku hodně velkej extrém, se kterým mám opravdu problém i já. Kapela jako by trochu přitlačila na pilu, ale díky tomu zpěvu mě míjí „It´s In My Nature (But I Don´t Give A…)“. Tohle jsou takové dvě skladby mimo provoz, ale k té temné stránce to celé vrací „Walk Beside Me“ - dost tvrdá záležitost, končící nečekaně gotickou spřízněností, kterou vládne v kombinaci s alternativou a thrash metalem i „Let It Flow“. Další a hodně povedenou divno baladou je „When All Is Tried“, která ke konci trochu kulminuje, ale je obdařená povedenými dvojzpěvy i heavy kytarovým sólem. Závěrečná „Did A Fawour“ je jakousi temnou alternativní rockůvkou, která je hodně povedená a i přes svou desetiminutovou délku má svý kouzlo, i když ty melodie v refrénech jako bych odněkud znal. Jenže, kdo bude se chtít tou zvláštní neklidnou atmosférou nepěkností brodit. A je docela na snadě dotaz, jak po té temné zimě nás do duševní zimy chtějí PLEASUREAGONY namotat v březnu vydaným albem, když se všichni těší na více sluníčka a vracející se zeleň. V tuhle chvíli je to fakt pro otrlé, i když rozhodně ne špatné.


Rock´N´Roll Hell 7/10


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | PLEASUREAGONY - Pleasureagony (2017) | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz

Fastball Music


1. Aged To Perfection
2. Face The Mask
3. Nerves Like Strings
4. Clash With Truth And Lies
5. (The Living) Envy The Dead
6. Prelude
7. Desaster
8. Nerver-ending
9. It´s In My Nature (but I don´t give a...)
10. Walk Beside Me
11. Let It Flow
12. When All Is Tried
13. Did Him A Favor



ø7/10

Počet hlasujících: 1
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist